Tak jsem během víkendu navštívil enduroškolu, dostal jsem k narozeninám dárek coby zážitek a u této agentury chyběly zážitky, které obsahovaly slovo moto a jízda v teréním autě nebo medové masáže mi poněkud nic neříkají, tak jsem se domluvil a vzali mne do enduroškoly.
Sraz ráno na pumpě v Radotíně a hned jsem si připadal, že nejsem se svou Terkou na tom správným místě, protože to byl sraz vrtulí, ale nakonec i dvě KTM, naprosto v pohodě. Vyrazili jsme do lomu a začali od základu, jak se postavit do stupaček, jak vůbec ve stupačkách zatáčet, jak mi to ukázalo, že projíždět pomalu bahnem usazený na sedačce a roznoženýma nohama s čekáním kam padnu opravdu žádný off road asi ode mne nebyl.
Celý den tréning a večer 100 km domů, padnul jsem jak podťatý, ráno všude jinovatka a vyrážím zase, před Prahou už sluníčko a káva, opět Radotín.
Hned vyrážíme do většího lomu a když nám Milan říká co odpoledne už budeme vyjíždět, tak ho u toho nechávám a myslím si, že se zbláznil. Jdeme se učit vyjíždět a sjíždět kopce, ono to jde a ještě dnes jsme vyjížděli a sjížděli ten největší kopec jaký jsem vůbec kdy viděl, že by se dal na motce.
Odpoledne ještě zatáčení smykem, u mne nic moc, prostě cvičit, cvičit.
Projížďka a průjezd brodíku.
Pro mne nádherný a jedinečný zažitek, s tím že jsem schopen na motorce zajet i dál než jsem si myslel a zároveň i poučení, že jezdit off ve větší skupině pro mne není, nemohu se kochat, ale musím stále někoho dohánět, což vůbec neberu jako negativum školy, ale jako upřesnění pro mne.
Shrnutí? Pouze samá pozitiva a pro mne žádná negativa.